Abych byl upřímný, zprávy o nové desce Beyonce Knowles mě nechávali poměrně klidným, jelikož když si vzpomenu, jak jsem byl mírně zklamaný po jejím tři roky starém debutu, který sice obsahoval několik komerčně úspěšných singů, které ovšem doplňovala pouze neslaná nemastná omáčka třetí cenové skupiny, nechal jsem si vrcholná očekávání pro jiné desky, vycházející ve stejném období, jako album B´Day poslední aktivní zpěvačky z již rozpadlých Destiny’s Child. Avšak i přes rozporuplné názory si prvotina Dangerously In Love vysloužila pět malých gramofonů hudebních cen Grammy a jak to tak vypadá po prvním singlu z nové desky, jméno Beyonce se jistě objeví v nominacích všech možných žebříčků a hitparád. Stejně jako na debutové desce, otevírá i na B´Day celou desku pilotní singl, který má za úkol zaútočit na všechny fanoušky a rádiové a televizní hitparády. V tomto připádě se jedná o spolupráci Beyonce se svým současným manželem a prezidentem hiphopové vydavatelství Def Jam Jiggou s názvem Deja Vu. Jako úvodní track celé desky je Deja Vu vybráno jistě velmi dobře. Beyonce přece jen více sedí rychlejší rytmické věci, než nějaké pomalé a sladké balady. Báječná je funky basa v pozadí a celý track funguje tak jak má. Na druhou stranu, pokud bych měl srovnat pilotní singly obou sólových desek Beyonce, v tomto případě mi vychází vítězně Crazy In Love, čímž bych však nechtěl snížit nesporné kvality Deja Vu, ale největší hit celé desky na nás čeká až v závěru celého hudebního nosiče. Problémem této desky, je bohužel něco podobného, jako u alba prvního. Zaručené hity tu jistě naleznete, ovšem na čtyřech skladbách se celé album založit nedá. Abych byl konkrétní, dalšími velmi vydařenými záležitostmi jsou Suga Mama, která Vás přenese svou atmosférou do let šedesátých; prim zde hraje výborná elektrická kytara a jako bych cítil, že se Beyonce chtěla vrátit stejnou cestou, jako Christina Aguilera, tedy zpět do dob Arethy Franklin, album uzavírající bonus track v podobě již dobře známého singlu Check On It s hostujícími representanty Houston City Slim Thugem a hlavně Bunem-B, jehož sloku si můžu pustit desetkrát za sebou a stále mě ani trochu neomrzí a Swizz Beatzem na beatu, který ovšem ze svých tří podkladů na B´Day výraznějí vyčnívá pouze zde a poté hlavně jak jsem již nastínil pro mě osobně nejlepší pecka celé desky Green Light. Špající beat od The Neptunes, jehož část mi připomíná I Just Wanna Love U od Jiggy, což ovšem nic nemění na faktu, že se jedná o nejlepší skladbu s velmi silným refrénem. O zbytku alba se asi bohužel již nedá moc zmiňovat.
